Zinek
| Latinský název | Zincum |
| Chemická značka | Zn |
| Protonové číslo | 30 |
| Skupina | II.B |
| Relativní atomová hmotnost (Ar) | 65,39 |
| Perioda | 4 |
| Elektronová konfigurace | [18 Ar] 3d 10 4s 2 |
| Elektronegativita | 1,66 |
| Teplota tání | 419,58°C |
| Teplota varu | 907°C |
| Oxidační čísla ve sloučeninách | II |
| Skupenství při 20°C | pevné (s) |
Výskyt:
Sfalerit - ZnS
Smithsonit - ZnCO3
Vlastnosti:
Zinek je modro-bílý středně tvrdý, křehký kov. Na vzduchu se pokrývá vrstvičkou ZnO, která ho chrání před korozí. Chemicky je značně reaktivní, reaguje s kyselinami i zásadami. Je amfoterní. Zinečnaté soli jsou velmi dobře rozpustné ve vodě.
Zn + HCl ----> ZnCl2 + H2
Zn + 2 NaOH + 2 H2O ----> Na2[Zn(OH)4] + H2
Průmyslová výroba:
Pražením ZnS se získá ZnO, který dále redukuje uhlíkem při teplotě 1000°C. Elektrolyticky se získává ze ZnSO4 za použití olověné anody a hliníkové katody.
Použití:
Na výrobu pozinkovaného plechu a drátu. Na výrobu slitin. Jako redukční činidlo chemických reakcí. Při výrobě baterií.
Sloučeniny: