Vodík
| Latinský název | Hydrogenium |
| Chemická značka | H |
| Protonové číslo | 1 |
| Skupina | I.A |
| Relativní atomová hmotnost (Ar) | 1,00794 |
| Perioda | 1 |
| Elektronová konfigurace | 1s 1 |
| Elektronegativita | 2,2 |
| Teplota tání | -259,14°C |
| Teplota varu | -252,87°C |
| Oxidační čísla ve sloučeninách | +I, -I |
| Skupenství při 20°C | plynné (g) |
Výskyt:
Vodík je nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru a třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Volný vodík se nalézá se např. v plynném obalu hvězd nebo v sopečném plynu. Na Zemi je vodík vázán spíše ve sloučeninách. Největší množství vodíku je vázáno ve vodě a je vázán i v různých organických i anorganických sloučeninách. Je to také významný biogenní prvek. V přírodě se vyskytuje jako směs tří izotopů:
protium (lehký vodík) - 11H
deuterium (těžký vodík) - 21H nebo také 21D
tritium - 31H označovaný také jako 31T (je radioaktivní)
Vlastnosti:
Za běžných podmínek je to bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Ve vodě je nepatrně rozpustný. Skládá se z dvouatomových molekul H2 , kde atomy jsou vázány kovalentní vazbou. Je lehčí než vzduch. Molekuly vodíku jsou malé, dokáží snadno pronikat pevnými materiály. Vodík reaguje téměř se všemi prvky s výjimkou vzácných plynů a některých kovů. Molekulový vodík je poměrně stabilní a díky vysoké hodnotě vazebné energie také málo reaktivní. S většinou prvků se proto slučuje až za zvýšené teploty nebo za přítomnosti některých kovů (Pt, Ni), které katalyzují jeho rozpad na atomy a tím zvyšují jeho reaktivitu. Ve směsi se vzduchem nebo kyslíkem se prudce slučuje na vodní páru a tvoří výbušnou směs.
2 H2 + O2 -----> 2 H2O
Zapálená směs je výbušná tím více, čím se její složení blíží k poměru 2:1 . Čistý vodík hoří nesvítivým plamenem, pokud se do plamene vhání kyslík, dosahuje teplota plamene až 3000°C. Atomový vodík je také silné redukční činidlo, ale existuje velmi krátkou dobu a slučuje se na vodík molekulový. Jinak je to typický nekov, který tvoří vodíkové můstky s dusíkem, kyslíkem a fluorem.
Laboratorní příprava:
Elektrolýzou vody (nebo vodivého roztoku kyseliny nebo hydroxidu): 2 H+ + 2e- -----> H2
Reakcí prvků I.A a II.A skupiny s vodou: 2 Na + 2 H2O -----> 2 NaOH + H2
Reakcí kovů s vodnými roztoky kyselin a zásad: Zn + 2 HCl -----> ZnCl2 + H2 Zn + 2 NaOH + 2 H2O -----> Na2[Zn(OH)4] + H2
Rozkladem iontových hydridů vodou: KH + H2O -----> H2 + KOH
Průmyslová výroba:
Elektrolýzou vodného roztoku NaCl - hlavním produktem je NaOH a Cl2, vodík se získává jako vedlejší produkt.
Termické štěpení metanu při 1200°C: CH4(g) -----> C(s) + 2H2(g)
Konverzí vodního plynu: C (rozžhavený koks) + H2O -----> H2 + CO (vodní plyn)
Použití:
Vodík je významné redukční činidlo. Používá se v syntézách amoniaku, organických syntézách, v metalurgii k získání těžkoredukovatelných kovů a jejich oxidů. Spolu s kyslíkem se používá ke svařování kovů (dodává se v ocelových tlakových lahvích označených červeným pruhem). Vodík je také vysoce výhřevným palivem. Vodík se používá také jako palivo pro rakety. Používá se také v potravinářství (ztužování tuků) a zdravotnictví.
Sloučeniny:
Vodík tvoří nejvíce sloučenin ze všech prvků. Velké množství anorganických sloučenin, ale hlavně obrovské množství organických sloučenin.
voda (nejdůležitější sloučenina na Zemi) - H2O
hydridy (iontové, kovalentní, kovové, komplexní)